Přechod Nízkých Tater
Psal se rok 2012... Přesněji, bylo to v březnu, kdy již v údolích vykukují první sněženky, ale hory jsou ještě pokryty bílou peřinou... Bylo krásné sobotní chladné ráno prozářené sluncem, a my se vydali zdolat nejvyšší horu Nízkých Tater Ďumbier. Vyjít až k chatě teda nebylo nic tak jednoduchého, ale bylo to skvělé. Zjistili jsme, kolik toho dokáží naše těla fyzicky a měli jsme čas se mezi sebou více poznat i se kochat krásou hor. Ten den večer nás čekal ještě výstup na vrchol hory. Odměnou nám byl efektní západ slunce :) Na chatě nás dobře a chutně nakrmili a hezky nás ke spánku uložili :) Třešničkou na pomyslném dortu byla jasná noční obloha posetá hvězdami. Druhý den nás čekal hřebenový přechod a Chopok. Opět nás neopustilo sluníčko a provázelo nás celou cestu. Dodávalo nám nejen dobrou náladu, ale i vitamín D :) Z Chopoku jsme si to pěkně sjeli "po zadku" - to aby byl taky nějaký adrenalin :) A tím naše cesta skončila.. Domů jsme odjížděli v odpoledních hodinách docela znavení, ale spokojení a plni zážitků a radosti nad prožitým víkendem. Bůh nám neskutečně celý víkend požehnal a staral se o nás jak fyzicky, tak i duchovně, za což mu z celého srdce DĚKUJI. Byla to opravdu skvělá akce, na kterou budu vždy ráda vzpomínat. A věřím, že nejen já...