Salza 2011

 

Na 17. září si budu pamatovat ještě dlouho. Započala totiž cesta, která měla cíl v rakouských Alpách, konkrétně v místech kterými protéká řeka Salza. Pro některé to započalo už v Českém Těšíně, někteří se připojili cestou. V nočních hodinách jsme přejeli hranice s Rakouskem a temnou nocí se ubírali vstříc dobrodružství.A na druhý den dojeli za svitu slunce do kempu, který se stal naší základnou. V prvních chvílích nás všechny zlákal pohled na Salzu, jenž protékala kolem kempu. Avšak než jsme se vydali poznat, zda ještě vodníci nevymřeli, museli jsme rozbít tábor. Jako první se postavil velký stan za pomoci všech přítomných. Poté nás čekala krátká instruktáž jak se neutopit a jak neutopit svého spolujezdce.

 

Vědomí si pravidel a zákonů přírody jsme se vydali na první sjezd. Z počátku jsme se ve valné většině točili na lodích dokola, nebo do všech směrů podle toho jak si s námi Salza hrála. Nakonec jsme všichni nabrali správný směr a pod vedením instruktora P. Machalce se snažili doplout do cíle, pokud možno bez jakýchkoli nehod.

 

První peřeje, ač malé, nám daly pořádně zabrat a nebylo neobvyklé, když se ozývaly věty typu: „Ne, ne, ne nepřeklápěj se, vydrž!“ Občas se stalo, že jsme uvízli na mělčině a museli z lodě vystoupit do ledové řeky a celou loď posunout. V málo případech se podařilo odstrčit se pádlem za použití všech sil.

 

Pomalu ale jistě jsme se blížili k nejhoršímu místu celé plavby, velice nevábně vyhlížejícím peřejím. S odvahou a odhodláním jsme se vydali vstříc osudu. Téměř všechny lodě je sjely bez nehody.

 

S posledních zbytků sil jsme krásnou soutěskou dojeli do cíle. Mnoho z nás porušilo své předsevzetí dojet v suchém. Po transportu na kmenovou základnu, jsme se pomalu šourali do sprchy, které pro nás byly velkým překvapením, vzhledem k tomu, že v nich tekla úžasně teplá voda, které přišla vhod většině z nás.

 

Třetí den celé m. i.s.e. jsme od rána jeli stejným úsek, avšak jedna z posádek raději přešla onu nepříjemnou peřej. V soutěsce se našli odvážní, kteří skočili z pětimetrové skály do průzračné vody. Někteří tak učinili po prvé a nadšeně si skok zopakovali.

 

Do cíle jsme dojeli s náskokem oproti předešlému dnu, transportovali se na základnu a plánovali večer. Po večeři se někteří šli podívat do přilehlé vesničky jiní dali přednost sportovnímu vyžití v podobě fotbalu. Kvůli nefunkčnosti výpočetní techniky se celý večer hrála karetní hra Ligreto.

 

V noci nás zastihl déšť a Salza se ukázala ve své síle, když stoupla o pár centimetrů. I přes deštné ráno a hrozivě vypadající Salzu se pár odvážlivců vydalo na poslední i když stále stejný úsek.

 

Když se všichni ve zdraví vrátili, svorně jsme sbalili stany, naskládali věci do auta – pomohla nám velice znalost Tetrisu, a vydali se směr ČR. Domů jsme dorazili v pozdních nočních hodinách dne 19. září, unaveni ale s krásnými vzpomínkami.

 

Děkuju všem účastníkům za nezapomenutelný zážitek, vedoucím a instruktorovi. Markéta Cieslarová