Salza 2012
Nadšení..to je slovo, které se mi vybaví, když si vzpomenu na prodloužený víkend v rakouských Alpách.
Naším cílem bylo sjet řeku Salzu – jak se píše v turistických příručkách- jednu z nejoblíbenějších rakouských řek. Salza protéká vskutku nádhernou horskou krajinou. Zajímavé horské útvary, zelená nízká tráva, pěkné upravené domy tvoří dohromady krásné prostředí, které oslní a pohladí po duši každého milovníka přírody. A když se navíc ocitnete mezi příjemnými lidmi, stane se z prodlouženého víkendu zážitek na celý život.
Na zájezd s Outdoor M.I.S.E. jsem jela poprvé. Pozvala mě kamarádka, která je součástí tohoto společenství již dlouho. Trochu jsem se obávala toho, že jsem spíše vodácký začátečník a také, že tam nikoho nebudu znát, ale zpětně rozhodně nelituji, že jsem na nabídku kývla.
Do campu v horském městečku Wildalpen jsme dorazili v sobotu ráno. Rozdělali jsme stany, převlékli jsme se do neoprenů a vyjeli na řeku.
První den jsme sjížděli spíše klidnější úsek. Vyjeli jsme nahoru za Wildalpen, kde je Salza poměrně klidná a končili v našem campu. Bylo to dobré rozhodnutí, protože jsme se trošku rozpádlovali, zjistili, že bude potřeba některé dvojice prohodit ;-) a také jsme mohli klidněji vstřebávat krásu přírody.
Na konci plavby nás čekal splav. Naši posádku lodi doslova objal, jelikož jsme se vyklopili. Ale díky tomu, že jsme nepodcenili nebezpečí a měli jak neopren, tak helmy i vesty a v neposlední řadě šikovné instruktory, nikomu se nic nestalo.
Večer y byly vždy duchovní. Člověk si mohl zapřemýšlet. Hráli jsme hry, které byli dobře připraveny a byli jsme v takovém příjemném klidu. Mě osobně se tyto večery velmi líbily. Bylo zajímavé dozvědět se o vztahu ostatních učastníků k Bohu, už proto, že pro mne je to vztah velmi komplikovaný a nevyřešený.
Další den byl dnem akčním. Řeka se zužovala a byla více peřejnatá a divoká. Hrozně jsem se bála ale ten adrenalin a úžasná příroda všude kolem strach přebili. Celou plavbu se střídaly pocit typu „wau, to je nádhera“ a „pomoc, to nezvládnu“ ale nakonec jsem to zvládla, i když jsme se opět cvakli, ale na druhou stranu to přidalo na zážitku.
Třetí den byl dnem výběrovým. Buď byla možnost sjet si opět ten divočejší úsek řeky nebo jít do soutěsky Wasserlochkamm. Vybrala jsem si druhou možnost. A udělala jsem dobře. Byla to cesta plná mostků, lávek a schodů, která vedla podél úchvatných vodopádů, vymletých koryt, hlubokých propastí a tůněk.
Ten stejný den, po sbalení stanů a setkání účastníků obou skupinek, se jelo domů.
Chtěla bych na tomto místě poděkovat všem, s kým jsem mohla tyto tři dny být – takže: Děkuji za hezký zážitek!
Monika Neuwirthová